Můj příběh

Na své cestě si nejvíce cením toho, že jsem se naučila být svá a zároveň respektovat druhé. To mi dává úžasný pocit svobody. Mým přáním je, aby tohoto stavu dosáhl každý.

Svůj příběh píšu především pro ženy, které se ocitly v bodě, kdy je nutné udělat zásadní změny v životosprávě pro uchování fyzického i duševního zdraví. Zároveň chci vyzdvihnout, že jsem vděčná za všechny překážky, které mi vstoupily do cesty a posunuly mě vpřed. 

Naučila jsem se novým dovednostem, díky kterým se mi splnil můj sen, stát se svým pánem. Dnes mohu pracovat z domu i na cestách, organizovat si čas podle svých potřeb, věnovat se rodině, svým blízkým i zálibám. Ale nebudu předbíhat. Co tomu předcházelo?

Ještě v roce 2019 jsem byla někým jiným, byla jsem workoholik. Pracovala jsem na vedoucí pozici v sociálních službách, v týmech, kde nám chyběli zaměstnanci. Deficit lidských zdrojů jsem kompenzovala zvýšeným pracovním úsilím. Měla jsem spoustu přesčasových hodin, nosila jsem si práci domů a zároveň jsem se soustavně vzdělávala.

Má životospráva byla odstrašující. Jakmile jsem se ponořila do práce, přestala jsem vnímat své fyzické potřeby. Že jsem nic nejedla, jsem si uvědomila až v okamžiku, kdy mě rozbolela hlava a dělalo se mi špatně.  Žila jsem v přesvědčení, že tento stav je dočasný a lepší situace nastane „až“…, ale žádné „až“ nepřicházelo. Jeden úkol jsem splnila, okamžitě se vynořily další. 

S odstupem času si uvědomuji, jak byl proces nežádoucích proměn plíživý. Jako propagátor zdravého stravování a bývalý vegetarián, jsem měla enormní spotřebu čokolády, slaniny a klobás. Celou čokoládu jsem dokázala spořádat najednou, slaninu a klobásy jsem jedla bez chleba. Měla jsem výčitky, že dnes to bylo naposled a od zítřka se polepším, ale těch zítřků bylo mnoho. Začala jsem chápat milovníky cigaret a alkoholu, kteří chtějí skoncovat se svou závislostí.

Tělo se pozvolna zaoblovalo, nemohla jsem dopnout kalhoty a při obouvání mi překáželo břicho. S chátráním těla chátrala i má mysl. Nemohla jsem spát, budila jsem se v časných ranních hodinách. V hlavě se mi rozeběhly myšlenky, jak řešit komplikované úkoly a nedokázala jsem znovu usnout.

Zhoršila se mi paměť, koncentrace, byla jsem zpomalená, nerozhodná, zapomínala jsem na důležité věci a dělala jsem nepochopitelné chyby. Připadala jsem si jako vyždímaný hadr. Ztratila jsem zájem o jakoukoliv činnost mimo práci a studium, měla jsem pocit, že všechno ostatní mě zdržuje a vysiluje. Obávala jsem se jakékoliv změny.

Má tělesná schránka to vyřešila za mě. Jednoho dne jsem otevřela pracovní e-mail s připomínkou účasti na školení mimo naše město. Představila jsem si, kolik nových povinností ze školení vyplyne a rozbrečela jsem se. Podotýkám, že mne jen tak něco nerozpláče. Můj slogan zní: „Porazí mne pouze smrt“, ale tentokráte jsem nedokázala zastavit slzy. 

Uvědomila jsem si, že v tomto stavu nejsem schopná pracovat dalších 12 let, které mi zbývaly do odchodu do penze. Vyděsila jsem se k smrti. Téhož dne jsem se sešla s paní ředitelkou. Dohodly jsme se, že odjedu na dovolenou, po návratu předám funkci. Neskutečně se mi ulevilo. 

Odjeli jsme do hor. Dlouhé hodiny chůze mi umožnily vidět věci s nadhledem. Uvědomila jsem si, že ve svém životě postrádám vyváženost a má práce mě neuspokojuje. Mám ráda kontakt s lidmi, ale místo toho jsem převážně vyplňovala formuláře, tabulky a statistiky. 

Věděla jsem, že posila do našeho poddimenzovaného týmu přijde nejdříve za rok. Nechtěla jsem déle podstupovat přetížení na žádné pozici. Uvědomila jsem si, že se mi stýská po pracovní svobodě, kde bych mohla realizovat své nápady. Jakmile jsem si přiznala všechny skutečnosti, rozhodla jsem se, že se postavím na vlastní nohy a budu svým pánem. 

Začátky nebyly jednoduché. Protiváhou byl vzniklý prostor dát nový řád své životosprávě, prohloubit znalosti v oblasti výživy, dokončit psychoterapeutický výcvik. V únoru 2020 jsem otevřela své centrum Zdraví - Kondice - Vitalita, měsíc po té byl vyhlášen první lockdown. Situace mě přinutila naučit se novým dovednostem z online světa, kterým jsem se dříve bránila zuby nehty.